Svět se mění a pracovní podmínky s ním

Na začátku (a nejen na začátku) minulého století byla krédem ideálního zaměstnance píle, poslušnost a loajalita – k pracovnímu místu, firmě, nadřízenému. K tomu se ještě hodily znalosti (skoro všude) a schopnost logického uvažování (jak kde).

Cukr a bič

Velké firmy s centralizovaným systémem řízení a rozhodování (šéf následuje hned po Bohu a na vlastní nápady zapomeňte) stavěly na iniciativě a nápadech několika vybraných jedinců (zakladatelů a pracovníků ve vyšších funkcích) a na hromadě pracantů, jejichž posláním mělo být plnění zadaných úkolů; jakkoli trefné připomínky od zaměstnance na nízkém postu byly nepředstavitelné. (Stále mluvíme o většinovém přístupu.)

Motivaci pracovníků za těchto podmínek těžko mohlo představovat něco jiného než finanční odměna, pracovní benefity a více či méně neurčitý příslib pracovního postupu – prostředkem takřka vyděračským byla (a stále je) jistota práce v nejisté době. Tedy „budeš-li pracovat od rána do večera a tak, jak MY chceme, máš tady pěkné místo, sice s mizerným platem, ale co by za to dala ta spousta lidí venku.“ Funkčnost negativní motivace (nehledě na morální aspekt) je značně omezená: nárůstem stresu sice je možné přimět člověka k práci, nikoli však k práci dobré a kvalitní, vzrůstá také riziko chyb, opomenutí a pracovních úrazů.

Peníze nejsou vše

Ani pozitivní motivace vedená zvnějšku (finanční odměna a benefity) toho příliš nevyřeší – kromě toho, že v současné době na sebe navazujících krizí jsou finanční možnosti spousty firem omezené, peníze nemohou nahradit bytostnou potřebu smysluplnosti, kterou většina lidí pociťuje. Je možné dělat nesmyslnou a nudnou práci, když je dobře placená, uspokojení z ní je ale mizivé a celkový dojem prachmizerný – trávit takřka třetinu života něčím, co nás nebaví, to je zoufalá představa. Není tedy divu, že pro spoustu zaměstnanců bude taková práce jen něčím dočasným, čemu nehodlají věnovat více energie, než je nezbytně nutné. A i kdyby v ní uvízli na celý život, jejich přístup se těžko změní – nuda a otrávenost se nutně promítnou do pracovních výsledků i osobního života.Slečna na kancelářské židli

Jde to i jinak

Že firmy fungují jen tak dobře, jak spokojení a motivovaní jsou zaměstnanci, to si uvědomil už v 19. století Robert Owen, britský myslitel (zastánce tzv. utopického socializmu), sociální reformátor a průmyslník, který se rozhodl do té doby nemyslitelně změnit životní a pracovní podmínky dělníků ve své továrně. Pustil se do výstavy domů, školek, knihoven, zkrátil délku pracovní doby a upravil podmínky pro práci dětí (pracovat u něho mohly jen děti starší deseti let se svolením rodičů, pro ty mladší zavedl vyučování) – to vše pro své zaměstnance. Dbal na disciplínu a vyžadoval poctivost, na druhou stranu se o své lidi v každé nouzi postaral. Jeho přístup brzy přinesl ovoce – zisky jeho továrny (New Lanark poblíž Glasgow) rostly.

Robert Owen je pokládán za otce nového přístupu k práci, který není založen na metodě cukru a biče. S postupem času a v průběhu minulého a současného století po světě vznikají malé i obrovské společnosti, které vycházejí z principu solidarity, otevřenosti novým myšlenkám a demokratického řízení. Jejich krédem je, že lidé by měli v práci dělat to, v čem jsou nejlepší a co je baví.

Vize, smysluplnost a vnitřní motivace

Je pro vás důležitá finanční odměna a závist okolí, nebo vědomí, že děláte něco užitečného a smysluplného?
Samozřejmě, bez peněz se v naší společnosti žít nedá, ale pracujete jenom pro ně? Většina lidí dnes odpoví, že ke spokojenosti potřebují vědět, že jejich práce má smysl – a to je základem svobodomyslného přístupu k práci, který v tomto století doznává velkého rozvoje.

Vnitřní motivace zaměstnanců v bodech

  • Organizace a všichni zaměstnanci znají cíl, pro který pracují (a považují ho za hodný toho, aby se o něj usilovalo),
  • Spolupracovníci si vzájemně naslouchají a jsou otevřeni novým úhlům pohledu (od šéfa po naprostého nováčka),
  • Všichni mají svou zodpovědnost a právo na Fair play a důstojnost, poskytují a přijímají zpětnou vazbu,
  • Organizace podporuje všechny zaměstnance v samostatném rozhodování,
  • Řízení a pravomoci jsou decentralizovány a rovnoměrně rozloženy do všech úrovní,
  • Neexistují zbytečné tajnosti – skupiny sdílejí informace (dobré i zlé zprávy), nápady i ideály,
  • Všichni vycházejí ze společných etických a morálních principů.

Co vy? Jak to chodí u vás v práci?

Více viz Svoboda v práci, personalista.com

Vybavení Vaší kanceláře Vám zajistí:

ESTETICO s.r.o

Komplexní realizace pro privátní a komerční interiéry v tuzemsku a zahraničí. Interiér pro byt, dům, kancelář, restauraci nebo prodejnu.

Další firmy naleznete v katalogu firem